
O klipování toho bylo řečeno už hodně. Klipování při chytání na feeder pomáhá s přesností při nahazování. Nedávno ve feederové poradně přistál dotaz, který se týkal klipování při lovu na method feeder. Odpověď byla trochu delší, tak mě napadlo ji ještě trochu víc rozvést v samostatném článku.
Method feeder je z velké části o prudkých záběrech a o chytání kaprů. To je v kombinaci s klipováním vlasce na cívku trochu nebezpečná kombinace, při které hrozí utržení ryby nebo utopení prutu.
Obsah článku
Klipovat či neklipovat
Ze všeho nejdřív zmíním, podle čeho se rozhoduji, jestli vůbec budu klipovat. Klipování pomáhá chytat přesně. Method feeder může být ale úspěšný nejen při chytání na přesnost, ale i při chytání s menším i větším rozptylem při nahazování.
Proto klipování volím jenom v případě, že jsem přesvědčený, že mi přesnost může pomoci k lepšímu výsledku. Lepším výsledkem myslím rychlejší záběry (víc ryb za stejný čas), větší ryby nebo vyšší šanci ulovit cílovou rybu místo jiných druhů ryb. Jsou situace a revíry, kde z předchozích zkušeností vím, že přesné chytání nemusí přinést žádný z těchto zmíněných bonusů.
Takže klipuji, když v tom vidím určitou výhodu. Ale jsou i situace, kdy v klipování může být výhoda, ale zároveň je poměrně velké riziko, že mě klip na cívce může stát rybu. Počítají se jen ryby na břehu. Určitě bych neklipoval v případě, že kvůli klipu pravidelně ztrácím ryby. Zároveň bych si to hodně rozmýšlel v situaci, kdy je reálná šance na slušnější ryby nebo častější úlovky středních ryb od nějakých 3 kg více.
Ale velikost ryb není rozhodující. Pokud během lovu musím při většině záběrů odklipovat kvůli prudkým rozjezdům, často klipování vzdám bez ohledu na velikost ryb. To totiž občas dokážou i násadoví kapři lehce přes klio.
Když klipuji na cívku
Základním předpokladem pro klipování na klip cívky je dobře zpracovaný klip, který nepoškozuje vlasec. Pokud klipuji přímo na cívku, snažím se udělat několik věcí, které mi pomohou zvýšit šanci na bezpečné odklipování i pokud přijde místo umírněné hokejky pořádná jízda.
Předně při nahazování dávám před dopadem krmíkta prut mírně za hlavu, abych po napnutí vlasce měl na cívce navijáku pár otáček vlasce před klipem. To dává trochu víc prostoru na odklipování.
Samotné odklipování je otázka cviku. Jde to udělat relativně rychle. Stačí vlasec směřující z klipu cívky při odmotávání dát rukou trochu do strany a lehce pod úroveň překlapěče. Tím se při protáčení cívky klip sám uvolní.
Pokud klipuji, chytám jen s jedním prutem a mám ho pořád na dosah ruky. A snažím se pořád hlídat špičku. Aby klipování dávalo smysl, je potřeba mít poznačenou vzdálenost, na kterou se pokaždé po nuceném odklipování můžu vrátit. K tomu se dá použít značka fixem na vlasci. Mnohem praktičtější mi ale přijde naměření vzdálenosti pomocí distančních tyčí.
Relativně přesné chytání bez klipování na cívce
Existují i další možnosti, jak dosáhnout relativně slušné přesnosti bez nutnosti uchycení vlasce v klipu na cívce.
Pokud to revír umožňuje, můžete využít nahazování k nějakému pevnému bodu. Může to být:
- chytání bokem pár metrů od vlastního břehu (to lze téměř všude)
- chytání u protějšího břehu nebo ostrovu (to už jde jen na dost specifických a obvykle menších vodách)
- chytání u převyslých větví stromy u břehu, u mostních pilířů nebo jiných staveb či překážek ve vodě
Dalším způsobem, jak usilovat o přibližnou přesnost je značka na vlasci. Jakmile jde při náhozu místo se značkou na vlasci z navijáku, tak vlasec rukou zastavím.
Můj oblíbený způsob určení vzdálenosti je nahazování na dostřel praku. Nastřílím si pár pelet těsně před náhozem a trefuji se do místa dopadu pelet na hladině.
Rezignovat na přesnost
Další variantou je přesnost neřešit vůbec. U method feederu to nemusí být žádná chyba. I tak mohou záběry chodit relativně rychle. Když nemám žádné pomůcky pro přesnost nahazování, přistupuji k tomu ještě dvojím způsobem.
První varianta je, že nahazuji alespoň orientačně do stejné oblasti. Například držím stejný směr pomocí bodu na protějším břehu a vzdálenost beru jen odhadem. Rozhodně nemám pocit, že by to mohlo být nějak extra přesné, ale vím, že v nějakém širším okruhu to trefuji.
Druhou možností je, že se naopak cíleně snažím chytat pokaždé úplně jinde. Střídám různé směry i vzdálenosti. Díky tomu prochytám větší oblast a i v horších dnech se můžu dostat alespoň na nějaké ryby.
Závěr
Snažil jsem se popsat, jak ke klipování při chytání na method feeder přistupuji. Každý nejspíš bude otázku klipování řešit trochu jinak. Je dobré se ale vždycky zamyslet nad tím, co nám může klipování přinést a jak velká jsou rizika s tím spojená. Není důležitý počet záběrů, ale kolik ryb skončí v podběráku. Jak klipování s methodem řešíte vy? Napište do komentáře pod článek.
Já používám nastřihané gumičky z duše kola
Zdravím, jojo to jsem viděla, jak se to dělá a je to zřejmě super.