Česká feederová reprezentace píše historii: první týmová medaile na světovém šampionátu!

V polovině června 2025 se pozornost sportovních rybářů z celého světa upřela na Litvu, kde se ve dnech 14. a 15. června odehrál 14. ročník Mistrovství světa v lovu ryb na feeder.

Hostitelskou lokalitou se stala řeka Skirvytė, která protéká východní částí delty Němenu a zároveň tvoří přírodní hranici mezi Litvou a ruskou Kaliningradskou oblastí.

Tato devět kilometrů dlouhá řeka s šířkou až 400 metrů a hloubkou dosahující téměř osmi metrů je známá silným proudem a bohatým výskytem ryb, mezi nimiž dominují plotice, cejni, okouni, štiky i candáti.

Soutěžní tratě byly umístěny poblíž vesnice Rusnė v malebné krajině chráněné krajinné oblasti, která je ceněna pro svou přírodní rozmanitost a výborné podmínky pro rybolov.

Složení týmu

Michal Porteš – státní trenér


Závodníci: Josef Konopásek, Jakub Šabata, Petr Daniš, Jan Zavřel, Jan Vojta, Martin Janečka (R)

Břehaři: Rudolf Tichý, Jan Tomšík, Jan Němec, Jiří Bauer, Josef Konopásek ml.

Doprava a zázemí

Celkově se česká výprava přepravovala ve třech dodávkách. Část reprezentace vyrazila již v neděli, aby mohla absolvovat pondělní trénink, zatímco druhá skupina odjela v pondělí brzy ráno.

První skupinu jsme tak trochu litovali, protože je hned na úvod přivítalo nevlídné počasí – foukal silný vítr a k tomu pršelo. Všichni členové výpravy byli ubytováni v hotelu přímo v obci Rusnė, což zajistilo pohodlí i blízkost k závodní trati.

Průběh tréninkových a soutěžních dní

Tréninkový program probíhal od pondělí do pátku, během kterého měli závodníci možnost detailně poznat závodní trať a přizpůsobit taktiku místním podmínkám. Ve středu večer se konal slavnostní ceremoniál oficiálního zahájení mistrovství v kulturním centru města Šilutė.

Samotná soutěž probíhala o víkendu – v sobotu i v neděli se lovilo pět hodin. Hlavním rozhodujícím kritériem byla celková hmotnost ulovených ryb každého závodníka, která se následně promítla do týmového bodování.

Tréninkové dny

Každý den jsme seděli na jiném boxu, aby si závodníci mohli vyzkoušet různé taktiky lovu v odlišných částech trati. Břehaři byli rozděleni do jednotlivých sektorů, kde pečlivě sledovali dění – zaznamenávali velikost a druhy ulovených ryb, jejich množství a vyhodnocovali, jaké strategie se zdají být nejúčinnější.

Každý večer následovala týmová porada, během které jsme si společně vyhodnocovali průběh dne. Diskutovalo se o tom, jak dál postupovat, na které závodníky se zaměřit, a co konkrétně v jejich přístupu funguje jinak, že chytají výrazně lépe než ostatní.

Z hlediska úlovků byli nejzajímavější cejni, z nichž někteří dosahovali hmotnosti až 2,5 kg. Těch se ale na trati ukázalo být poskromnu a každý den se podařilo takových exemplářů ulovit pouze několik. Vedle nich se pravidelně chytali také menší cejnci a plotice a dále ještě menší okouni a ježdíci.

Průměrná váha drobné ryby se celkově pohybovala okolo 50 gramů, což bylo důležité zejména pro určení počtu kusů potřebných k dobrému výsledku. Vzhledem k silnějšímu proudu, který byl na naše poměry nezvykle výrazný, nebylo výjimkou použití krmítek se zátěží 120 gramů a více, často vybavených trny, aby lépe držela na dně.

Taktika a hledání správného přístupu

Během každého tréninkového dne se alespoň jeden závodník zaměřil na pokus o cílený lov větších cejnů. Přestože jsme zkoušeli různé přístupy, lov větších ryb se nám příliš efektivně nedařil.

Naopak týmy Německa a domácí Litvy v tomto směru prokazovaly vysokou úspěšnost. Co jsme ale při pozorování a chytání vysledovali, bylo to, že cejni často přicházeli i při rychlém lovu drobné ryby.

Němci například zkoušeli zvýšit šanci na záběr větší ryby použitím žížaly na háčku. Tento způsob se ukázal jako poměrně účinný pro selekci větších kusů, nicméně pro drobné ryby byla žížala často příliš objemná a méně atraktivní.

Naopak nejefektivnější pro lov menších ryb se ukázalo použití jednoho bílého červa nebo dvou až tří pinek.

Dále jsme si všimli, že týmy úspěšné v lovu drobných ryb měly velmi aktivní styl lovu – přehazovaly častěji a přesněji. Sami jsme tento styl během tréninku testovali a zjistili jsme, že nejefektivnější interval pro přehazování při lovu malé ryby je 45 vteřin až jedna minuta, což znamená přibližně 300 náhozů za 5 hodin! A často se záběry dostavovaly už po kratší době, takže číslo mohlo být ještě vyšší.

Zajímavé bylo také sledovat rozdíly v použitých krmivech. Dost týmů zkoušelo používat výrazně žluté směsi, litevský tým dokonce sáhl po zelené barvě. My jsme zvolili tmavší krmení, které máme dlouhodobě odzkoušené v českých podmínkách a které se osvědčilo právě při lovu drobné ryby.

Velmi důležitým bodem lovu byla schopnost proměnit problematické záběry od drobné ryby. Malé ryby často atakovaly nástrahu, ale nedostaly se ke kontaktu s háčkem a proto bylo běžné, že více jak polovinu záběrů se nepodařilo trefit a vytahovaly se prázdné háčky. Právě na efektivitu proměnění záběrů jsme se celý týden snažili zaměřit.

Závodní dny

Naše strategie založená na aktivním lovu drobných ryb se v závodě osvědčila a přinášela úspěch – chytali jsme znatelně více ryb než většina ostatních týmů. Ačkoliv se i jiné reprezentace pokoušely o podobný styl lovu, nedokázaly jej provádět tak efektivně.

Jedinou obavou zůstávaly větší ryby, které se v některých sektorech čas od času objevily a mohly výrazně zamíchat pořadím.

Bylo nám jasné, že naše taktika není postavená na individuální výhry, ale spíše na týmovou vyrovnanost napříč všemi sektory. Jediným slabším místem byl sektor, ve kterém závodil Jakub Šabata – přestože chytal výborně a držel zvolenou taktiku. Drobná ryba zde prakticky nebrala a v druhé polovině kola se začali objevovat velcí cejni, na které nebyla naše sestava primárně zaměřená. Výsledkem bylo 13. místo v sektoru.

Naopak Josef Konopásek ukázal své kvality a v sektoru, kde se žádní velcí cejni nechytali, s přehledem zvítězil. Po prvním kole jsme drželi skvělé druhé místo. Do druhého dne jsme taktiku neměnili – a to se vyplatilo. Celé druhé kolo jsme vyhráli.

Přestože to na profesionální tým Anglie nestačilo, můžeme s hrdostí říct, že z nás měli respekt – a možná i trochu strach.

Pořadí družstev a jednotlivců

Pořadí družstev:
1. místo – Anglie (52 b)
2. místo – Česká republika (58 b)
3. místo – Německo (69 b)

Pořadí jednotlivců:
1. místo – Felix Scheuermann, Germany (2 b)
2. místo – Arturas Lapinskas, Litva (3 b)
3. místo – Ramon Ansing, Nizozemsko (3 b)
10. místo obsadil Pepa Konopásek

Zajímavosti z přípravy

Jedním z nejzajímavějších momentů bylo každodenní ranní vážení a kontrola krmení a živých nástrah, jejichž množství je podle pravidel omezeno na 2,5 litru. Právě v těchto chvílích bylo dobře vidět, na co jednotlivé týmy sázejí a jaké strategie volí.

Litevský tým například přinesl velké množství drcené i celé kukuřice, což naznačovalo snahu o selekci větších ryb. Angličané spoléhali především na červy – měli více než 2 litry. Němci zase vsadili na zhruba 2 litry kukel. U nás to byl doslova mix kukel, žížal, červů, pinek a velké patentky.

Tato medaile je nejen odměnou za dlouholetou práci celého týmu, ale také motivací pro mladé závodníky a začínající rybáře. Ukazuje, že i v menší zemi se dá vybudovat silná reprezentace schopná konkurovat nejlepším.

Poděkování

Rádi bychom poděkovali všem, kteří nás během příprav a samotného mistrovství podporovali. Velké uznání patří rodinám a kamarádům, kteří nám po celou dobu drželi palce, stáli při nás a vytvářeli zázemí, bez kterého by nebylo možné se na tak náročnou událost kvalitně připravit.

Zvláštní poděkování patří Českému rybářskému svazu za finanční podporu a důvěru, kterou do týmu vložil. Právě díky této podpoře jsme mohli plnohodnotně reprezentovat Českou republiku na světové scéně a dosáhnout historického výsledku.

Fotogalerie