Zdeněk „Rybostroj“ Řeřucha – rozhovor nejen o rybaření

Přinášíme vám rozhovor s rybářem, provozovatelem rybářského kempu a tvůrcem webu Zachytame.cz – Zdeňkěm „Rybostrojem“ Řeřuchou.

Ve svém příběhu na jednom z vašich webových projektů píšete, že vás lásce k rybaření naučil táta. Chodili jste chytat někam do okolí Ochoze? Kam třeba? Pamatujete si na nějaký úlovek z dětství?

Ano přesně tak. K rybaření mě přivedl otec společně s dědou. Jako malý kluk jsem především v letním období jezdil na kole na všechny možné revíry v okolí naší milované Ochoze. Nejraději jsem navštěvoval rybníky v Mariánském údolí, které byly vždy dost těžko přístupné, jelikož se k nim nelze dostat autem.

Nebyl zde tak veliký rybářský tlak a právě tady jsem měl možnost se naučit spoustu zajímavých věcí. Často jsem jezdil kolem rybníků na kole a pozoroval, kde se zdržují v určitý čas amuři a kapři a také jak reagují na různé krmení, kterým jsem se snažil je přilákat na své lovné místo. Znal jsem to tam naprosto dokonale a v každém období jsem věděl kam si sednout, abych si zachytal.

Často jsem také jezdil pod hádek, kde jsem to měl také velmi rád, zde byl ovšem problém v tom, že se tu vysazovali a mám dojem, že i stále vysazují ryby, které v revíru nemají co dělat, například kapr nebo dokonce i lipan, který na stojatém revíru neměl šanci přežít. Se stojatým pstruhovým revírem by se mělo zacházet úplně jinak a když nikdo na místní organizaci nereagoval na moje výzvy a situace byla stále stejná, tak jsem přestal tento nejbližší revír navštěvovat.

Jinak jsme často s tátou i dědou jezdili na Mušov, řeku Moravu, Dyji, Svratku, Svitavu, zkrátka všude kam to jen šlo. Já vždy raději vyhledával řeky, tam člověk totiž nikdy neví, na co může narazit. Vzpomínek na úlovky, společně stráveného času s mým dědou i otcem mám hned několik. Těšil jsem se z každé ulovené ryby a vyzkoušel všechny rybolovné techniky, což bylo podle mě to nejdůležitější, mnohem důležitější než to, abych se v mládí honil za rekordy a čekal několik hodin na záběr.

Vyrazit na vlastní pěst na sever s cílem uchytit se tam chce velkou odvahu. Pamatujete si ještě, jestli jste měl nějaké obavy? Co vás vlastně táhlo „na sever“?

Samozřejmě, že jsem měl obavy. Strach je přirozená součást života, ale na druhou stranu člověka motivuje k tomu, aby překonal své zábrany. Věděl jsem, že tvrdá práce přináší ovoce a tak jsem začal naplno pracovat na tom, co mě opravdu bavilo. Když jsem před několika roky kupoval doménu Zachytame.cz a zakládal rybářský magazín, netušil jsem, že bude mít v dnešní době desítky tisíc fanoušků.

I to byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl provozovat rybářský kemp v Norsku. Protože jsem chtěl využít potenciál svého rybářského magazínu. Na sever mě ale táhlo především rybaření. Tady je to opravdu úplně jiný svět. Rybář tu má neomezené možnosti. Líbí se mi ovšem i zdejší příroda a mentalita lidí, každý si tu pomáhá a vyhoví.

Jak jste zvládal jazyky? Jak jste se živil v prvních měsících v těchto končinách?

Začala pro mě úplně nová éra, najednou jsem se musel naučit pracovat i manuálně. Opravovat lodní motory, dveře, okna na baráku, zkrátka vše co bylo potřeba. Pochopil jsem, že když nyní žiji ve vesničce s 26 obyvateli na konci světa, tak mi tu nikdo s ničím nepomůže. První rok provozu rybářského kempu byl mojí největší životní zkouškou. Neuměl jsem manuálně vůbec nic, neuměl jsem pořádně jazyk, abych se tu dorozuměl, neměl jsem žádnou klientelu a navíc jsem byl daleko od rodiny a mých přátel.

Řekl jsem si, že teď do toho musím opravdu kopnout a zvýšit obrátky. Začal jsem pracovat na tom, aby byl rybářský kemp obyvatelný, aby se tu mí hosté cítili dobře, mezitím jsem pracoval na webových stránkách kempu, ale i na Zachytame a po nocích jsem pomocí různých aplikací studoval jazyk. Díky svým marketingovým schopnostem jsem měl hned další sezónu vyprodáno, a když začali jezdit mí první hosté, tak jsem konečně opět po delší době cítil, jak mi padá veliký kámen ze srdce.

Obligátní otázka – jakou jste kdy chytil největší rybu? Kdy a kde to bylo? Nebo případně rybu, kterou si vy nejvíc ceníte – ona to vlastně nemusí být nutně ta největší…

Mojí největší rybou bylo padesáti kilogramové Gtéčko neboli Giant Trevally, česky kranas obrovský. Podařilo se mi ho ulovit při naší nedávné rybářské expedici do Ománu, kam jsme vyrazily natáčet první díl našeho pořadu Za rybami světových moří, na kterém pracuji s kolegou Tomášem a Rejžou z Hektor Project. Byl to úžasný zážitek a náš rybářský film, ve kterém tuto rybu zdolávám vidělo na našem Youtube kanále bezmála padesát tisíc lidí.

Mojí nejcennější ulovenou rybou je ovšem čtyřiceti pěti kilogramový halibut, kterého jsem ulovil hned v prvním roce provozování rybářského kempu v Norsku. Na ten den nikdy nezapomenu. Byl jsem na lodi sám, nachytal jsem si nástražní makrely a přejel na podmořskou horu s osmdesáti metrovou hloubkou. Tam jsem nástrahu pustil ke dnu a nechával se unášet mořským proudem.

Mnohdy člověk při selektivním rybolovu na větší nástrahy musí udělat několik driftů aby dostal záběr. Ten den mi ovšem přišel záběr už po několika minutách. Ihned po záseku jsem věděl, že se jedná o mojí životní rybu. S halibutem jsem svedl půl hodinový souboj a poté ho dostal s velikou dávkou štěstí do lodi. Nikdy v životě mi neproudil adrenalin v těle tak jako při zdolávání této ryby. Byl jsem tak unavený a zároveň šťastný, že jsem ani nevnímal to, že mi při vytahování do lodi halibut otočil zápěstí. Tohle bych přál zažít každému rybáři.

Co pak děláte s úlovky?

Většinu ryb, pokud jsou v dobré kondici pouštím zpět do svého živlu. A všechny větší, či trofejní ryby taktéž. Je to dobré z důvodu jejich vlivu na reprodukci. Sem tam si vezmu nějakou rybu v průměrné velikosti na jídlo, ale opravdu jen zřídka, jelikož ryby moc nejím. Pokud vidím, že je ryba nemocná a mohla by dál roznášet svojí nemoc, tak ji usmrtím. Pokud vidím naopak, že je ryba v dobré kondici a má například na těle nějakou nezahojenou ránu, tak se ji snažím ošetřit pomocí speciálního přípravku.

Můj otec mě naučil se chovat ke každé rybě s respektem, každý rybář by si měl vážit jakéhokoliv úlovku. Navíc čas od času se může stát, že chytíte stejnou rybu o několik let později ve větší velikosti. Každá ryba stejně tak jako člověk je něčím originální a pozorný rybář si vždy všimne několika detailů, které si zapamatuje.

Vaše aktivity jsou dost pestré. Kromě samotného chytání provozujete v Norsku kemp pro zájemce, které učíte rybařit v tamějších vodách. Taky píšete internetový magazín Zachytáme v několika jazykových mutacích. Co vás baví na vaší práci víc – rybařina samotná, kontakt s lidmi, se kterými rybaříte a nebo je to publicistika a váš magazín Zachytáme?

Baví mě úplně všechno. Moje práce je natolik pestrá, že se nikdy nenudím. Když jsem v Norsku, tak se starám o kemp, mé hosty a každý den pracuji na něčem novém. Například pracuji na lodích, apartmánech, filetárně a všem možném. Každým rokem vymyslím něco nového, co později také realizuji.

Minulý rok to byla grilovací chata, tento rok nová krytá filetárna a klubovna s rybářským obchůdkem. Po večerech většinou sedím u počítače a řeším administrativu. Když se pak udělá hezký den, tak si vyrazím vyčistit hlavu na moře na ryby. V Česku se naopak věnuji online světu a vývoji rybářského magazínu, našeho pořadu, rezervacím, úpravě materiálů za celý rok a podobně. Naplňujeme mě úplně všechno, horší je to s časem, jelikož mám tolik plánů a nápadů v hlavě, že sám nevím, zdali se mi všechny povede někdy realizovat.

Jaký je předpoklad, aby člověk, třeba úplný začátečník, chytil v norských vodách nějaké zajímavé úlovky? Zkušenost, výbava, lokalita, dobrý průvodce, štěstí…?

V Norsku si zachytá úplně každý. Mořský život je zde tak rozmanitý, že ulovit rybu v průměrné velikosti dokáže i člověk, který nikdy nedržel prut v ruce. Je tu veliké množství ryb a tak není nic složitého si zde zachytat a skvěle se pobavit. Pochopitelně ryby ve větších, trofejních velikostech už není tak snadné přesvědčit k záběru. Nic méně kolikrát se mi stalo, že skupina nováčků přivezla do přístavu ryby obřích rozměrů.

Je to tu zkrátka rybářský ráj, neznám lepší lokalitu na ryby, než je právě Norsko. Spousta rybářů zde začíná s jedním přívlačovým prutem a jednou krabičkou gumových nástrah. Bohatě to stačí k tomu, aby si to tu zamilovali a vraceli se každým rokem zpět.

Které ryby nejčastěji s klienty chytnete?

U nás v rybářském kempu půjčujeme každé posádce vlastní loď. Mají tak možnost se sami zaměřit na rybí druh, který mají nejradši. Někdo vyhledává ryby, které se loví na přívlač jako jsou například všechny druhy tresek či zábavné makrely, které jsou na svojí velikost velmi bojovné.

Jiní zase vyhledávají hlubinný rybolov, při kterém nikdy nevíte co ulovíte. Z pravidla to ovšem bývají mníci, okuníci, žraloci nebo halibut. Když vyvezu nějakou posádku na moře já a průvodcuji je, tak se snažím vždy připravit pestrý program. Začnu s lovem menších ryb na přívlač a to treskou polak kolem ostrůvků, poté přejedeme na hrany za podmořské hory, kde lovíme bojovnou tresku tmavou a tresku obecnou.

Poté na podmořských horách vyzkoušíme popping, tedy rybolov na hladinové nástrahy, jelikož vidět útok ryby na vlastní oči je něco nepopsatelného. A na závěr vyjížďky jedeme na větší hloubky vyzkoušet ulovit na celou nástražní makrelu či sledě nějakého giganta.

Jakou máte od klientů zpětnou vazbu? Co nejvíc na zážitku ve vašem HasvagCampu oceňují?

Většina mých hostů se vrací zpět kvůli našemu přístupu a servisu. Nic méně všechny do jednoho učarovala zdejší úchvatná příroda, nekompromisní hory, divoká zvěř, houby a borůvky na každém rohu, nádherné řeky s průzračně čistou vodou, kde se vyskytují divocí pstruzi i losos. A v neposlední řadě samozřejmě nezapomenutelný mořský i sladkovodní rybolov.

Já s oblibou říkám, že každý kdo se sem jednou podívá, tak už sem bude jezdit do konce života. Když mi to někdo nevěří a je tu poprvé, tak se mě většinou na konci pobytu ptá na volný termín pro další sezónu.

Máte přezdívku Rybostroj, dokonce o ní vznikly i dvě písničky. Cítíte se jako stroj na ryby – jako mašina, která jen tahá jednu velkou rybu za druhou? Nebo je v rybářském umění něco víc? V čem vás tak učarovalo?

Moje přezdívka nevznikla kvůli tomu, že bych chytal jednu rybu za druhou. Vznikla, kvůli tomu, že mě někdo označil jako chodící encyklopedii rybaření a také je spojená se zajímavým příběhem, který bych jen těžko dokázal popsat v několika větách. Já rybaření vnímám tak, že je to nejúžasnější koníček na světě, ve kterém najdete spoustu gentlemanů, kteří si navzájem nezávidí, podělí se o své rady, zážitky, zkušenosti a vždy, všude panuje pohodová a kamarádská atmosféra. Ať už se u vody potkáte kdekoliv, s kýmkoliv koho neznáte, vždy najdete společnou řeč. Je to koníček opravdových gentlemanů, kde je svět ještě v pořádku.

Dá se vůbec srovnat chytání ryb u rybníka v Mariánském údolí a to, které provozujete v Norsku? Jak se díváte teď zpětně na ty chvíle u rybníka, kdy jste chytal první ryby?

Srovnávat se to nedá. Rybolov v Norsku nabízí prakticky neomezené možnosti a člověk je tu doslova v rybářském ráji. Tím nechci říct, že si to člověk u rybníka v tuzemsku neužije. Jen je to zkrátka nesrovnatelné. Od doby, kdy jsem chytával s bambusovými pruty na rybnících v okolí už uběhla pěkná řádka let a vzpomínám na tyto chvíle velmi rád.

I teď když přijedu z Norska, velmi rád vypadnu od práce na některý z tuzemských revírů. Kdykoliv mám možnost být u vody, tak si tu chvíli naplno užívám a je mi prakticky jedno, kde zrovna sem. Ačkoliv pochopitelně tam, kde je to rybářský atraktivnější to člověku zkrátka utkví v paměti.

V Ochozi je teď několik mladých chlapců, které rybaření taky baví, jezdí na letní týdenní výjezdy za rybami. Měl byste pro ně nějaký vzkaz?

Vzkázal bych jim snad jen to, ať si naplno užívají rybářských dnů v přírodě a především prázdnin, kdy mohou být u vody prakticky neustále. Ať nezůstanou pouze u jedné rybolovné techniky, ale ať prozkoumají i ty další, jelikož se díky tomu naučí spoustu užitečných věcí, především dokážou improvizovat, pochopí jak se určité druhy ryb chovají, jak reagují na různé nástrahy a poznají co možná nejvíce druhů ryb. A hlavně ať se nehoní za rekordy, nýbrž za zážitky a ať mají radost z každé ulovené ryby.

Máte nějaký rybářský sen? Něco, co byste rád na vodě či u vody spolu s těmito mlčenlivými „vyzyvateli“ zažil?

Já si svůj sen plním každým dnem, jelikož dělám to co mě naplňuje, ačkoliv to má i své stinné stránky a mnohdy není jednoduché pracovat v oboru, který bezmezně milujete. Přál bych si, aby mě rybaření a má práce bavila stejně tak jako doposud. A to bych ostatně přál i všem ostatním. Aby si užívali ty nenahraditelné chvíle u vody, jelikož pouze tam člověk nemyslí na práci a každodenní starosti. Rybaření je koníček, při kterém si člověk dokonale odpočine především psychicky, což je v dnešní uspěchané době to nejdůležitější.