feeder nahrubo
Večerní montáž. Šedesátigramové olovo se splétaným návazcem suplující antitangle a háček s navlečenou bužírkou proti zamotání.

Na feederu se mi nejvíc líbí možnost lovit v proudu, aniž bych musel řešit nějaké obtíže. Tím myslím například hrubé sestavy v plavané nebo chytání s čihátky při klasické položené. Zároveň však nejsem odkázán jen na lov velkých ryb jako v případě kaprařiny, ale mohu se rozhodnout, na jaký druh či velikost budu cílit.

Inzerce

Přestože je feeder (pokud se nepletu) nejmladší rybolovnou technikou z výše uvedených, tak není brán jako výstřelek moderní doby, ale nachází své místo ve futrálech i mnoha starších rybářů. Je to v určitém smyslu opravdu vrchol klasické rybařiny.

Konvenční přístup

Mám za to, že je však stále považován za jemnou, často závodní techniku, tedy něco, co pro běžného rybáře není tak přitažlivé. Stručně, nechytne kapra o nic snáz než s teleskopem.

Přitom, jestli je technika jemná nebo není, o tom přece rozhodují velikosti ryb, které chceme chytat. Ne nějaký zažitý standard o tom, že pětadvacítka je moc, šestnáctka málo. Tím bych chtěl pomoci začátečníkům, ať si nenechají nalhat, že feeder je o lovu cejnů, bílé ryby a sem tam že se podaří kapřík. Protože potom takový začátečník sáhne raději po kaprácích, skříží to s methodovými krmítky, navrtá waftersku a za zvuku hlásičů má pocit, že chytá „správně“.

Na tom, co jsem právě uvedl, není nic špatného. Ale přijde mi špatné, že se z rybařiny vytrácí fantazie a snaha uvažovat. Vždyť feeder je právě v tom ideální, že musím uvažovat. Kam si nakrmit, odkud budou ryby najíždět, do které vázky pojede velká ryba, zjistit, jak se pohybují hejna a jak toho co nejlépe využít, kdy si kam sednout… to jsou de facto věci z kaprařiny, ale feeder má jednu velkou výhodu – čas.

Lov velkých ryb trvá z podstaty déle a díky feederu jsme schopni optimalizovat čas strávený u vody. Tedy ho co nejlépe využít a selektovat velikost ryb jen do té míry, abychom nejeli domů s prázdnou.

Feeder po kaprařsku

Můžete namítnout, že stejný trend sleduje i aktivní kaprařina. Ano, ale ruku na srdce, je řvoucí pípák totéž co hokejkový záběr u feederu, který je v případě nepozornosti a utažené brzdy následován tím, čeho se každý obává, ale dlouho pak o tom mluví?

Nedávno jsem to viděl na vlastní oči a mohu to jen potvrdit. A zdolávat na feederovém prutu, kterému zvoní vlasec v očkách a vy jste rádi, že jeho průměr skýtá alespoň slušnou naději že budete úspěšní a rybu položíte na břeh… to je prostě něco jiného, než jen držet nažhavenou cívku a doufat, že nepřijdete o desítky metrů silonu.

Samozřejmě, třeba to není vůbec váš styl a ve feederu hledáte něco jiného. Chtěl jsem jen nastínit, že lov s barevnými špičkami je opravdu všestranný, zároveň jednoduchý a dokáže uspokojit jak počtem záběrů, tak velikostí úlovku. A taky jsem chtěl apelovat na začínající rybáře, ať dají přednost feederu nebo plavané před hrubými technikami.

Nevím, možná jsem konzervativní, ale přijde mi, že i když člověk potom dospěje k boiliesu nebo sumcařině, bere to jinak a má větší pochopení k lidem, kteří chytají jemnější styly, když si sám tou cestou prošel.

Minulá výprava

Ještě se zmíním o své poslední výpravě, kterou jsem podnikl se svým tátou na blíže neurčenou řeku. Cílem bylo chytat přesně tím pasivnějším způsobem. Jako návnada i nástraha měla sloužit doměkka uvařená kukuřice, popřípadě pelety či masní červi v případě neúspěchu.

Místo činu. Je s podivem, jak velké ryby se dokáží pohybovat v jednom metru hloubky, aniž by o sobě daly vědět.
Místo činu. Je s podivem, jak velké ryby se dokáží pohybovat v jednom metru hloubky, aniž by o sobě daly vědět.

Vybrali jsme nové, poměrně mělké místo s mírným proudem a korytem u protější strany. Řeka je v těchto místech široká asi dvacet metrů a nebude tudíž problém chytat pod druhým břehem za použití padesáti či šedesátigramové zátěže.

Přijeli jsme skoro v poledne, takže počítáme s tím, že první záběry mohou přijít po několika hodinách, až slunce poleví a krmné místo začne fungovat. Asi třičtvrtě hodiny po prvním zákrmu se tátův prut nekompromisně ohýbá, vidlička se poroučí k zemi. Ryba se zprvu jeví průměrně, jen se ve vírech převaluje.

Když však pochopí svou situaci, přiměje naviják ke zpěvu a to mnohokrát. Chvílemi staví na odiv černou ocasní ploutev a prut kategorie medium má napilno. I přes dvaadvacítku návazec trvá souboj více než osm minut. Nakonec podebíráme krásně stavěného amura, zřejmě jikernačku, o délce 73 cm.

Nemějte obavu, korková rukojeť i celý prut plave. Horší je to s hloubkou.
Nemějte obavu, korková rukojeť i celý prut plave. Horší je to s hloubkou.

Amuři jsou při chuti

Nálada je výborná, dokrmíme a vzápětí přichází další záběr. Tentokrát je ryba sice kratší, ale utvrzuje nás v tom, že krmný flek obsadilo hejno amurů. Krátce na to přichází další, na dlouhou dobu poslední záběr. Tato ryba je však z jiného těsta.

Vyrazí nekompromisně po proudu, prut nestíhá, lovec nestíhá. Po pravé straně brání výhledu koruna mohutného stromu, ryba už je dávno pryč a kdesi vzadu po proudu se převalí. Napětí. Neochotně se vrací podél našeho břehu zpátky. Líně. Jako by to snad bylo její svobodné rozhodnutí a nikoli vůle rybářova. Potom vlasec povolí.

Den se pomalu chýlí ke konci.
Den se pomalu chýlí ke konci.

Po chvíli nás už tolik netrápí ztracená ryba jako skutečnost, že hejno neukrmíme. Čeká nás ještě deset hodin lovu a patnáct litrů vařené kukuřice je žalostně málo. Necháme proto místo utichnout a dokrmíme až před večerem, kdy lze očekávat nejvyšší aktivitu.

Během těch několika hodin v úmorném vedru chytneme pár zbloudilých cejnků. Navečer opět dokrmíme. Jen občasné přejezdy na vlascích dávají tušit, že ryby futrují. Čas plyne, blíží se osmá hodina a stále nic. Asi za další půlhodinu to přijde. Špice mého feederu se pomalu uklání, bez klepání, beze spěchu. Zaseknu a opakuje se podobný scénář jako s prvním amurem.

Poslední ryba, která nás odměnila za dlouhé čekání.
Poslední ryba, která nás odměnila za dlouhé čekání.

Jak silné vybavení?

Používám heavy feeder, s háčkem velikosti šest a nepřijde mi, že bych chytat hrubě. V takovém případě je nutno použít i odpovídající hmotnost zátěže, aby se ryba mohla při záběru „opřít“ a háček se bezpečně usadil v pysku a necestoval. Samozřejmě, musí být jako břitva.

A jestli čekáte jen několik záběrů je opodstatněné měnit návazec po každé rybě. Zvlášť pokud používáte vlasovou montáž s klasickým monofilem, který se deformuje a už se mi několikrát stalo, že se vlas s kukuřicí obmotal kolem raménka háčku. Taková věc může stát za pokaženým záběrem.

Amur měřil rovných 70 cm a další se již nekonal. Věřím, že mnozí z vás chytají pravidelně mnohem větší kusy a taková ryba je nevytrhne. Zřejmě máte svůj čas i lépe „optimalizovaný“ a dokážete ho patřičně využít. Pro mě je to určitě nadprůměrný úlovek a třeba i můj článek někomu poslouží a bude inspirovat další rybáře k tomu, aby objevovali skryté možnosti této krásné a funkční metody.

Ohodnoťte článek: 1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (4 hlasů, průměr: 4,25 z 5)
Loading...
Inzerce

PŘIDAT KOMETNÁŘ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno